U krematoria v Litoměřicích rejdí divočáci, zůstává po nich spoušť

Zcela rozryté od divokých prasat. Tak po zimě vypadá pietní místo u bývalého krematoria Richard na okraji Litoměřic. Černá zvěř se sem stahuje z křovisek pod Radobýlem a v zemi si hledá potravu. Rozlehlé prostranství u krematoria, v němž se koncem války spalovala těla mrtvých vězňů z litoměřického koncentračního tábora a kde kromě pomníku obětem stojí i kovové sousoší Jiřího Sozanského, má tak značně nedůstojnou tvář.

Památník Terezín, který areál spravuje, o problému ví. „Trvá to už asi dva až tři roky a v poslední době se stav zhoršuje,“ upozorňuje vedoucí technického a provozního oddělení památníku Stanislav Krejný. Situace je podle něj nejhorší přes zimu, když se sklidí úroda z polí. „V zimě je to také více vidět. Neroste tráva, a plocha se tak neudržuje. Při pravidelném sekání se zrytý terén rovná a není to tak hrozné. Ale to samozřejmě není řešení,“ uvědomuje si vedoucí.

Okresu Litoměřice vévodí Nováci, následují Černí, Svobodové a Novotní

Památník o problému jednal s odborem životního prostředí litoměřické radnice. „Slíbili pomoc ve spolupráci s mysliveckým sdružením, s jehož honitbou areál sousedí,“ říká Krejný.

Jde o sdružení Kamýk Hrádek, jeho jednatel Petr Soldatek však o opakujícím se rozrývání půdy divokými prasaty v této lokalitě nic neví. „Možná mi to zapadlo. Denně si mi někdo stěžuje na škody po divočácích,“ poznamenává Soldatek.

V oblasti od bývalého krematoria až k úložišti Richard však podle něj denně střílejí prasata dva myslivci a každý den také minimálně jedno uloví. Podle Krejného ale odlov zatím velké zlepšení nepřináší. Památník dokonce několikrát uvažoval o tom, že by místo oplotil, vždy to ale zamítl.

„Areál by se musel uzavřít ze všech stran hodně bytelným plotem, protože prasata jsou schopná přijít odkudkoli. Třeba i po schodišti nebo kolem něho,“ vysvětluje vedoucí.

Studenti jeli za Jágrem. Šílený fanoušek hrozil učitelce nožem

Podle Soldatka se černé zvěři v této lokalitě daří snad nejvíc na Litoměřicku. Má tam klid. Každodenní odstřely proto podle jednatele mohou být výhledově efektivní. „Pokud nebudou mít divočáci klid, tak nakonec odejdou.“

Přímo na pozemku pietního místa ale myslivci bez mimořádného povolení střílet nemohou. „Loví se v křovinách nad ním. Musí to být minimálně 200 metrů od posledního obydlí,“ podotýká Soldatek s tím, že myslivci také nesmějí lovit na pozemcích města nebo v místech, která jsou oplocená.

MIMO HLAVNÍ ZÁJEM

Problém s nedůstojným vzhledem pietního místa nemusí památník tolik pálit i proto, že nepatří k prioritám jeho návštěvníků. Zatímco v Malé pevnosti i Muzeu ghetta v Terezíně se pomyslné dveře netrhnou, zájem o prohlídku krematoria v Litoměřicích není velký. „Jde o několik málo skupin a jednotlivců za rok,“ bilancuje mluvčí památníku Tomáš Rieger.

Návštěvu krematoria je nutné předem domluvit e-mailem. „Je možná pouze s naším průvodcem, kterého je nutné vyzvednout v Terezíně a pak ho sem zase dovézt,“ popisuje Rieger.

FOTO: „Nebuďme lhostejní.“ Studenti stávkovali za ústavní hodnoty