Ke dřevu přitom dnes již zkušeného řezbáře přivedla touha vytvořit dárek pro své známé. Jeho dílna je plná desítek originálních, ručně vyrobených dřevěných plastik. Josef jich vytvořil už stovky. O víkendu bude pracovat na soví rodince v Záchranné stanici handicapovaných živočichů Drosera v Bublavě. Více v rozhovoru.

Když přijedeme do Jindřichovic, narazíme hned na několik dřevěných soch.

Už u obecního úřadu je dřevěná socha v životní velikosti. Jde o bájného lovce Jindřicha, podle kterého je zřejmě obec pojmenovaná. Jindřich tu často lovil a nakonec tu postavil dřevěnou chalupu. Podle barvy jeho oblečení se mu říkalo Zelený Jindřich a toto místo po něm bylo pojmenované jako Jindřichova Mýtina, německy Heinrichsgrün. Odtud tedy název Jindřichovice. Pamatuji si, že tuto sochu jsem tehdy vyráběl jeden týden, deset hodin denně. To byla taková rychlovka. Mnohem náročnější byla například výroba stolku z jednoho obrovského kmene. To byl mnohem tvrdší oříšek. Pracoval jsem na něm dlouhé tři měsíce. Dřevěné sochy stojí i u kostela, kde jsem už před lety vyřezával pro obec postavy do betlému.

Jaký byl váš první výtvor?

Poprvé jsem si ke dřevu přičichl už ve dvanácti letech, kdy jsem jezdil trampovat. Měl jsem tehdy populární rybičku v kapse, vzal kus kůry a začal ji dlabat, vyrábět lodičky, malé kytary, obličeje, prostě co mě napadlo. To ale s řezbařinou nemělo nic společného. Začal jsem s ní až zhruba před deseti lety. V té době zrovna v obci prořezávali stoletou lípu. Dřevorubci si pod vousy mrmlali, že je škoda ji spálit. V tu chvíli mě napadlo, že bych z ní mohl něco udělat, protože ke dřevu mě to totiž vždy táhlo. Tehdy ze stoleté lípy vznikly mé první asi půlmetrové sošky, a to třeba ptáci, sovy. V začátcích jsem nechával všemu volný průběh. Inspiraci jsem hledal i v odborné četbě. Viděl jsem na sobě, že se zdokonaluji, že mám lepší techniku, k čemuž pomohla i lepší dlátka a další vybavení.

Znám vás už roky a jde vidět, jak se vaše výrobky ze dřeva zdokonalují…

Zkoušel jsem vždy nové techniky. Teď pracuji hlavně s motorovými pilami. Do soch zapojuji více anatomických prvků. Sochy jsou tak realističtější, plné detailů. Je stále kam se posouvat.

A kde berete takové množství dřeva?
Stále okukuji pokácené dřevo při prořezávkách. Jsem rád, když můžu za slova díků získat nějaký ten kus dřeva a věnovat se tak dál svému koníčku.

Do Lokte na vzpomínkový koncert na Plavce a Rangers.
Do Lokte na vzpomínkový koncert na Plavce a Rangers