Je dobré vědět, že někde se dá bydlet i jinak, než je u nás zvykem, že není nutné vždy válčit se stavebním úřadem a že lze vytvořit přátelské sousedské vztahy.
Současně nás však třeba i maličko potěší, že takové bydlení za kopečky není jen růžové, že se také válčí s řemeslníky, nemovitosti jsou nekvalitně postavené a voda se platí zlatem. A že to bydlení zde v České republice není zas tak špatné.
Jak bydlí Češi v zahraničíPošlete do seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí fotografie (video) a příběh i zkušenosti s bydlením v cizině. Popište nemovitost, okolí, čtvrť i zajímavosti a odlišnosti od bydlení v České republice, různé možnosti a ceny bydlení v dané zemi atd. Ze zaslaných příspěvků vybere redakce Bydlení iDNES.cz nejzajímavější příběhy s kvalitními fotografiemi, které zveřejní v seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí. Za zaslané příběhy předem děkujeme. Fotografie (ideálně šířkové) a text, případně video jednoduše přidejte do následujícího formuláře. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE |
Češi koupili na Kanárech ruinu z videa. Teď mají fantastický druhý domov
Zajímavý příběh poslala do seriálu mladá markeťačka Nina s manželem. Do přístavu Agaete, obklopeného jak mořem, tak horami, jezdí z Prahy na několik měsíců v roce. Stihli si tu už vybudovat vlastní domov a díky tomu si užívají ostrov věčného léta z pohodlí své staleté nemovitosti s kamennými klenbami a zdmi.
Hledání vhodné nemovitosti bylo snadné. Po toulkách přístavním městečkem znali uličky jako své boty, a tak když kamarád poslal video se stoletým opuštěným a chátrajícím domem na prodej nedaleko kostelíka, rovnou si plácli.
Široká rozvětvená rodina původních vlastníků se přestěhovala na Kubu a vymřela, s výjimkou samotné dědičky stavby. Vitální sedmdesátnice, která sama stále v Agaete bydlí, měla z nových majitelů radost. Těšilo ji, že plánují poctivou rekonstrukci. Dům patří Nině a Jiřímu od loňského září 2022.
Po hladké koupi následovalo rekonstrukční martyrium. Nina za sebou měla už pár rekonstrukčních zkušeností s bytem v Praze, Barceloně i na chatě rodičů, a proto si troufla na celý projekt bez architekta.
Nesnažila se o revoluční senzaci, naopak chtěla domu zachovat genia loci a vlastně jen oprášit jeho původní stav. Dům byl bohužel dlouho opuštěný a kvůli tomu utrpěl hodně ran. Stavba tak musela začít opravdu z gruntu. Výsledkem je krásných sto deset metrů čtverečních: obývací pokoj s patiem a kuchyní, třemi ložnicemi, dvěma koupelnami a sedmdesát metrů čtverečních rozlehlá střešní terasa s venkovní kuchyní a bazénkem.
Jak bydlí Češi v zahraničí? Podívejte se ZDE. |
„Nešlo by to, kdybychom neměli velké štěstí na řemeslníky z ostrova,“ vzpomíná na devět měsíců, během kterých se z neobyvatelné ruiny vyloupl novotou vonící domov s bazénkem na střeše.
„Přes kamarády jsme získali kontakt na stavbyvedoucího Eusebia, který nad pracovníky držel pevnou ruku a vše perfektně kontroloval. Pracovat začínali každý den v 7:30 a končili v 15:30, pauzičky na kafíčko a cigaretku, jak jsme zvyklí z Čech, se nekonaly,“ obdivuje Nina disciplínu, díky níž dělníci zvládli vše zhotovit v termínu.
